|
Díl druhý.
U počítačů se koncentrovali a i dnes koncentrují zajímaví lidé, dají se vždy rozdělit do několika kategorií:
- Profesionální vedoucí pracoviště
- Místní a externí vědci a vědkyně
- Místní a externí Programátoři
- technici
- Profesionální šedý administrativní perzonál, který to už může brát a i bere bere jen jako práci
Může se zdát omylem, že uvádím ve výšeuvedeném seznamu nejprve vedoucí a pak teprve počítačové vědce. Omyl to není. Nad pracovištěm počítače se vyskytovali i vyskytují vždy různé funkce, které sice počítačům vůbec nemusejí rozumět, mají ale naprostou totální moc nade všemi lidmi tam. V případě výšeuvedeného pracoviště vládl všem starý bělovlasý bývalý voják - průmyslovák, zasloužilý člen KSČ. Vládl neúprosně, pevnou rukou, a kolektiv v podstatě vlastnil jako bača nebo spíš komunistický Ježíš své stádo biblických oveček, které dokonale znal, vodil na pastvu, stříhal, dojil, trestal, a v případě potřeby i někdy porážel. Kromě KSČ tam vedl i místní pobočku ROH / revoluční odborové hnutí/.Bylo zajímavé, jak i vědci s několika akademickými tuituly ho sice ve skutečnosti naprosto tvrdě nenáviděli, a tvrdili vždy o něm především pohrdlivě "že nemá vzdělání", ale na schůzích kSČ, ROH, a zejména na jeho charakteristických a častých soukromých audiencích v jeho kanceláři na sebe práskali jak malí kluci, pomlouvali druhé, a považovali ho za vrchní autoritu, ale překvapivě se na něj obraceli i v případě třeba domácích neshod, a v podstatě bez jeho podpisu si nemohli koupit do laboratoře ani jeden odpor v Tesle za čtyřicet halířů kus.
Nejoblíbenější historkou vědců, vždy když nebyl na pracovišti, byl popis jeho her na počítači, a příhoda na sále, kdy jednou naivně zasedl k výšepopsanému psychologickému testu "Jsi muž, žena nebo se nedokážeš rozhodnout", v němž začal odvážně a pravdivě vyplňovat zákeřné otázky, nakonec zahnal všechny ze sálu, protože chtěl vědět, jak v testu dopadne, a popadl asi dost podivně, neboť roztrhal na konci papír, hodil jej do koše, a všem na měsíc prý škrtnul prémie. Když odešel s ruměnými tvářemi ze sálu, nahrnula se tam suita vědeckých pracovníků, a asi týden slepovala útržky roztrhaného papíru z koše, a slepený papír se pak stal základním prvkem programu všech místních oslav.
Můj první kontakt s ním nastal několik dní poté co jsem přišel, když vedle všichni slavili nějaké soukromé narozeniny, a já si bastlil u počítače. Bastlit bylo na pracovišti považováno za snad nejhorší přestupek, a dál už byla jenom vražda, a pomluvy KSČ. Byl jsem na to upozorněn hned první den když jsem tam nastupoval. Samozřejmě že všichni vědečtí pracovníci si každý něco někdy bastlili, většinou i z podnikových součástek, ale jak bouchly dveře kanceláře našeho bolševického náčelníka na chodbě, ozval se rachot zavíraných šuplat ze všech okolních laboratoří..Náčelník pak prošel s úsměvem a nesnesitelným zvykem, že se postavil za náhodného dotyčného s nejvíc červenýma ušima, otevřel mu šuplík u psacího stolu, a náhodně vytahoval předměty, a ptal se "co to je".
Seděl jsem tedy u otevřeného rámu počítače, bastl u osciloskopu, a měřil. Trvalo to dosti dlouhou dobu, odvedle byl slyšet výskot oslavy, a na zádech jsem cítil nepříjemný tlak. Otočil jsem se proto, a zjistil, že mne zezadu z bezprostřední blízkosti pozoruje. Vzal jsem tedy sondu osciloskopu, zavěsil ji na nejbližší kontakt v rámu, a sledoval průběh. Vzápětí jsem dostal obecný dotaz, co dělám. Vymyslel jsem si nějaký signál, a odpověděl, že jej sleduji protože počítač ještě dost dobře neznám. On mne úplně otcovsky pochválil, že ostatní vedle zase paří, a já studuji počítač. Bylo mi to mírně trapný, a tak jsem se ho zeptal, co by se stalo, kdyby zjistil, že si tam bastlím. Odpověděl mi s úsměvem: Podívejte se, nedělejte ze sebe horšího, než třeba jste, to já okamžitě poznám, to byste byl určitě tak klidnej, jako jste. Pak otočil jako vždy operativně téma o 180 stupňů, a zeptal se:
Jak to, že nejste v ROH ?
Doufám, že to rychle napravíte, zakončil, podal mi ruku, a zmizel jako pára.
Za týden jsem přišel pozdě do práce. O půl hodiny. Troufale jsem se napsal na osmou, ale za čtvrt hodiny byla již vidět v knize jeho neprodlená akce, mezi jmény přede mnou červená čára, a poznamenaný čas, kontrola docházky 7,55 a jeho podpis. Všichni zachycení byli pozváni do jeho kanceláře, nabídnuto jim tradičně kafe, a pronesen čtvrthodinový trýznivě neurčitý projev o včasných docházkách, pak byli všichni milostivě propuštěni. Vy ještě na minutku zůstaňte, požádal mne. Když všichni opustili kancelář, pronesl opět asi desetiminutový projev o ničem, a pak se náhle zeptal:
Kde jste byl včera na obědě?
Popsal jsem mu oběd, čas a menzu vedle, a on řekl:
To jste teda musel mít v tý menze tak nejmíň tři chody....
Podivil jsem se, jak to ví, on se usmál, a řekl:
Pojďte se mnou.
Zavedl mne do místnosti, kde jsem seděl, rozevřel mechanický registrační měřič tlaku a vlhkosti, vzal tužku, a ukazoval:
Tady odešel váš kolega, koupit si zřejmě něco do Prahy, tady jste odešel Vy, ale podívejte se, nechci kecat, ten přístroj ukazuje, že jste byl pryč...no abych zase nekcal, pomiňme ty náběhy na lince, tak minimálně dvě hodiny...
Musel jsem se zasmát, jak mne doběhl. Přiznal jsem se, že jsme byl ještě ve sklepě protějšího fyziologického ústavu za správcem biologických preparátů ve sklepě, podívat se na nějaké zajímavosti.
To já vím, pravil on s úsměvem, my jsme spolu obědvali, a on mi vyprávěl, že máte neobyčejně široké zájmy. No, nechme bejt biologický preparáty. Za ten dnešní příchod všem napíši o stovku menší prémie. Vám taky. Protože vám ovšem ještě pořád fandím od tý oslavy, tady máte patnáct lístků na obědy, abyste nebyl škodnej. To víte, já vám ty prémie musím zkrátit taky, protože tu všichni pořád nahlížejí do výplatních listin, a určitě byste nebyl rád, kdyby si ostatní by si mysleli , že mi tu třeba něco teď na ně donášíte....Jinak, co soudíte o vašem případném vstupu do organizace zvané KSČ?
Nyní jsem mohl vytáhnout trumfy, a přemístit se mimo nepříjemné téma, a tak jsem se sarkastickým smíchem pravil:
Četl jste už můj posudek z vojny ? Když mně tam napíšete, tak Vás kvůli tomu vyhodí ze strany jako sabotéra...
Proč se tak pořád podceňujete, na to on. Promyslete to, a pak mi přijďte říct. Jo, a do toho ROH jsem vás už napsal. Aby nebyl průser...
Odcházel jsem s lístkama v ruce jako téměř naverbovaný kolaborant. Po asi dvou měsících jsem se jednou nenápadně zeptal svého šéfa, vyměňuje zase papír a inkoust v přístroji, zdali by nebylo možné, měřit čas příchodů a odchodů měřičem vlhkosti a teploty. Chvíli mne pozorně sledoval, a pak mi řekl s úsměvem:
To tady už leta dělá bolševik.
Sáhl do šuplete, vytáhl jedny síťové spínací hodiny, a jeden malý ponorný vařič, a daroval mi to. Těch hodin tam měl asi deset kusů.
Doufám, pravil s povzbudivým úsměvem, že to tady hned na první pokus všechno nezamlžíte, ručičky nepudou za roh, a neporušíte všeobecnou konspiraci. To víte, on na to sice nemá vzdělání, ale zase se o něm nedá úplně říct, že by byl naprostej vůl, jako někteří jiní. Taky doufám, že už jste přihlášenej v KSČ...
Musel jsem se opět tiše smát, a uvědomil si že ten akademický kolektiv budu muset nastudovat daleko podrobněji, abych nebyl za blbce, ale zase nějak moc nevyčníval ....
|
000003645
