|
Díl 4:
Jedna z podstatných výhod, když některý vědec buď odešel do penze, a nebo byl hospitalizován na psychiatrii byla, že po něm zbyly vždy nějaké stoly a nebo skříně. Už když byl hospitalizován můj bývalý starý šéf "s cínovým okem", zbyla po něm v podstatě místnost zamčených a zapečetěných skříní. Nikdo poměrně dlouhou dobu nevěděl co s tím, a nakonec náš bolševický náčelník po týdnu rozhodl, že se skříně komisionálně odpečetí, obsah se prozkoumá, soukromé věci se vrátí na adresu majitele, to co bude dosud potřebné pro ústav se rozdělí mezi vědce, a ostatní se vyhodí do sběru.
Komise se sestávala z několika vědců, a vetřel se do ní i můj mladý šéf, protože tvrdil,
"že se tam určitě dají najít zajímavé věci, které se hodí".
V deset hodin příštího dne za asistence vybrané komise a asi dalších třiceti vědeckých pracovníků, kteří se vetřeli podobně jako můj šéf, místní údržbář v montérkách po opatrné
otázce," zda může", utrhl páčidlem první plombu, a přeřízl pilkou na železo první dosti masivní zámek. Po otevření dveří skříně se objevily pedanticky naskládané šedivé
lepenkové krabice, velkosti asi jako od margarinu. Všechny byly přepásány tříbarevným tlustým provazem, a na každé straně bylo datum, a jedna plomba z pečetního vosku.
Někdo poznamenal,
"...aby prej v tom nebyla nějaká bomba...",
načež náčelník mírně pobledl, a začal konzultovat problém s komisí. Několik lidí v bílých pláštích se opatrně ztratilo. Nakonec mechanik kleštěmi na plech přestřihl jeden provázek, a rozebral krabici. Situace se opakovala. V krabici byly čtyři srovnané menší krabice, a na každé opět tříbarevný provázek zapečetěný pečetním voskem. I ty krabice byly rozebrány, a v nich opět čtyři krabičky převázané
tříbarevným provázkem s plombami s datem . Někdo prohlásil:
Ten chlap si z nás prostě udělal prdel...
Po odpečetění krabiček všichni užasli: V každé se nacházel papírek s datem, a seznamem obsahu:
V jedné třeba bylo:
________________
28.6 1958
________________
1 ks šroubovák ruský - 5 mm - ohnuté ostří - Kostlán a
podpis
2 ks závitník M3 - asi ruský - vylomený závit. nečitelný
podpis.
1 elektronka 6P3S - přerušené žhavení, skříň 5/3 AP3
1 nožík zlomený
2 m voskovaný provázek fixační - zásoba
4 matičky M5 - ruský závit, ze skříně AP3 /5/3
1 žárovka 60W přepálené vlákno, WC - vrátnice
.....
.....
.....
Bolševický náčelník vytahoval za sílícího smíchu okolí předměty, kontroloval, zdali je to, co je tam napsáno pravda, a ono vždy bylo, a nakonec zoufale bezradně prohlásil:
No přece nebudeme u každý krabičky kontrolovat seznamy to
by zabralo celej tejden....
Nakonec mechanik pragmaticky přivezl před budovu stavební kolečko, otevřel okno, vždy rozpáčil další a další krabici, a za jásotu okolí je vyhazoval oknem na dvůr, kde po nich se smíchem lapali další vědečtí pracovníci, a vybírali s vršící se hromady co se jim
hodilo. Nakonec na hromadu vylezl mechanik, strhl modrou blůzu, a udělal řvoucí Gorilu, zahnal tím všechny od hromady, načež slezl, vzal lopatu uhelku, a začal nakládat v
podstatě vše co bylo hospodářskou správou v ústavu odepsáno všechno, co bylo zřejmě hospodářskou správou v ústavu odepsáno od roku 1958 do roku 1965 na kolečko, a odvážet to k popelnicím.
______________
Odchod našeho stařičkého matematika, který se dobrovolně po incidentu se sirénou odhodlal přerušit své dlouholeté přesluhování, a odejít konečně do penze, znamenal pro nás
zisk tří psacích stolů. Mladý šéf shrnul z desek všechny papíry, složil je v koutě, a protože byly popsané z obou stran, odpoledne již je odnášela v balících do sběru
uklizečka. Za další týden byly stoly naplněny a svrchu zarovnány do původní výše rostoucím množstvím různých zajímavostí, které můj mladý šéf neustále přinášel z bazarů.
Jeho šokující vlastností bylo, že v místnosti nejen používal suvereně stoly všech ostatních, ale ještě zarovnával svými věcmi všechny vodorovné plochy, jako okení parapety, ledničku, vrchní plochy přístrojů, a podobně. Menší věci pa stavěl třeba i na vodorovná místa lamp, židle, a podobně. Vždy když jsem potřeboval nějaké místo, třeba si jen sednout, řekl mi:
Vezmi si prkno, a opatrně to někde odsuň.
Jednou jsem ráno přišel do práce, a s hrůzou zjistil, že mi ve skříni, kde jsem měl různé elektronické součástky na projekty ústavu, chybí asi 280 tranzistorů, 400 diod, 20
krabiček odporů, a mnoho dalšího materiálu, který jsem měl samozřejmě podepsaný na osobní
kartě. Protože v místnosti nikdo nebyl, vydal jsem se svého šéfa hledat s temným podezřením že to byl on. Zjistil jsem, že před několika dny zabral v sousedství další malý příčkami ohrazený opuštěný prostor, a přemístil se tam se svým nenovějším projektem:
Televizní digitální hry.
Televizní hry byly v šedesátých letech minulého století technický výstřelek, který nedovedl realzovat hned tak někdo. Protože integrované obvody byly ještě v plenkách,
jediná možnost byla postavit to s modulátorem analogově. Mladý inženýr seděl na zemi uprostřed několika obrovských bastldesek,naplněnými zřejmě mými součástkami, které jsem
měl samozřejmě na osobní kartě, chroupal jeho oblíbenou bílou řepu, pojídal k tomu svůj oblíbený chléb s měkkým tvarohem, a utkvělým pohledem se díval na malou sovětskou černobílou televizi, na které byla uprostřed obrazovky bílá svislá čára, a okolo ní běhalo několik bílých čtverečků. Když dojedl řepu, pohnul s jedním potenciometrem, načež jeden bod se mírně zpomalil, z desky se zakouřilo, a bod zmizel. Mladý inženýr vzal nespokojeně štípačky, vystřihl z klubka tranzistorů asi tři, odhodil je na zem, a vytáhl s hromydy mých pytlíků další, a připájel je tam. Světlý čtvereček se obnovil. Zíral jsem na to několik minut jak Lottova žena.
Mladý inženýr mi řekl:
Viděl jsem v elektroniksech televizní hry, a tak jsem tu včera zůstal přes noc, a postavil jsem si je. V těch elektroniksech to je šunt, tohle má dva útočníky
a dva obránce. Ale došly mi ty tvoje kácéčka, takže jsem nemohl udělat čísla skore. Běž za bolševikem, ať ti to podepíše, a kup v tesle daších tak padesát dalších kácéček,
to bude bohatě stačit....
Ty vole, říkám mu, já se nechci kvůli tobě nechat od něj zabít.....
Jseš změkčilej, vytkl mi, Až to uvidí, vypadnou mu voči, a posere se ...
To že se posere, to jsem si taky jistej, odpověděl jsem mu, ale zjistil, že už
je pryč. Za chvíli přišel s podepsaným papírem, pěti stovkama v ruce, a řekl:
Jdu to koupit sám, a porozhlídnu se zrovna, co mají novýho v bejzru vedle....
Jda si uklidnit nervy odešel jsem se projít na chodbu , a potkal tam též procházejícího se náčelníka. Díval se na mně se strachem v očích, a něco si pro sebe tiše šeptal.......
______________
Asi za měsíc začal na obchodním oddělení ústavu nečekaný ruch. Způsobil jej dostavivší se perfektně oblečený a naparfemovaný starší muž od firmy Packard, který přivezl v autě obrovský osciloskop za čtvrt milionu korun, a ptal se, komu ho má předvést. Bolševický náčelník přiběhl k nám do kanclu, a prakticky plakal. Nakonec se ukázalo, že osciloskop objednal můj před časem hospitalizovaný šéf za účelem odstranění deformovaných hodinových pulzů na počítači ADT, ovšem jeho cena již při sdělení uklidnila bolševického náčelníka s tím, že to nikdy nikdo nemůže schálit do té míry, že tomu nevěnoval patřičnou pozornost. Ke konci roku ovšen na škole zbyly nějaké volné prachy, a tak nějaké oddělení objednávku schválilo, a financovalo to.
Osciloskop za čtvrt milionu byla v podstatě tehdy embargovaná bedna, mělo to 180 elektronek, příkon jedna a půl kilowatu, a když packardácký technik odešel, stálo to bolševickému náčelníkovi spolu z jeho vůní, která zůstala, na stole jako poklad, a z celého ústavu k tomu chodily nábožně si šeptající delegace, z nichž některé si když byl od nich odvrácen, kolektivně nenápadně klepaly na čelo.
ADT stálo na sále jak mrtvá mrcha, občas k němu, ale stále méně často, někdo formálně zašel, ale to, že někdo bude pracně překopávat hodinový rozvod zastaralého počítače s dvěma děrnopáskovými programy, bylo již krajně nepravděpodobné.
Když mladý inženýr spatřil Packarda, s mírným pohrdáním prohlásil, že je tu konečně něco, s čím se dá trochu profesionálněji pracovat, suvereně to pustil, přitom ulomil nějaký miniaturní knoflík, a když mu bolševický náčelník neprodleně proradně navrhl, že by si to mohl vzít do osobního opatrování, dostal by na to zvláštní místnost, a dozoroval by to v případě potřeby, klidně mu to podepsal. Viděl jsem tu suveréní vlnovku jeho podpisu, a musel jsem si uvědomit, že je kromě naprosto geniálního elektronika i naprosto geniální taktik.
________________
Jednou asi za další rok, již přicházelo další jaro,/ jak by řekl plukovní Stirlitz ze staršího televizního seriálu "Sedumnáct zastavení jara", "bouřlivé jaro roku 1968",/ jsem v laborce pořád otevíral okna, ale pořád tam bylo nějaké dusno. Pátral jsem tehdy pracně po zdroji parazitního tepla, a když jsem nakonec rozdělal jakýsi balík dek pod stolem, našel jsem tam v něm zabalený tiše hučící osciloskop Packard za čtvrt milionu. Vzpoměl jsem si rázem na jedno studené podzimní odpoledne, kdy jsme s mladým inženýrem kvapně dobastlovali v přesčasech nějaký hořící termín, a mladý inženýr, protože ještě netopili, utěsnil zanutý osciloskop za čtvrt milionu dekami, a udělal z něj improvizovaná elektrická kamínka.
Když jsem osciloskop po snad čtvrt roce rozbalil, a s děsem v očích očekával, že bude mít vypálenou obrazovku, nic se nestalo. Jas byl naštěstí stažený na nulu. Když jsem to svému spolupracovníkovi líčil, zvedl oči od nějakého bastlu, a říkal:
Já už ho taky dvakrát hledal, to je dobře žes ho konečně objevil. Mohl bys mi ho sem přivést?
A když jsem se ho ptal, co by dělal, kdyby se zjistilo, že byl zkurvený, suvereně odpověděl:
Tak bych šel na zastupitelství servisu Packard, a pěkně je tam pojebal. Za takový prachy to musí taky něco vydržet...
A tak jsem si zase uvědomil, jak pravdivé je vojenské tvrzení, že :
- pokud člověk vytře špatně podlahu na rajonech, dostane se do vězení.
- Pokud někde zapomene na manévrech dělo, dostane důtku na štábu.
- pokud udělá průser jako mraky, a třeba rozkrade stát, stane se prezidentem, nebo
ministrem národní obrany.
|
