|
Díl 10:
Už jsem tady psal o školení na magnetické disky, za měsíc a půl jsem byl znovu v Brně na magnetických páskách. Stojan zařízení byla zepředu prosklená bedna vysoká asi dva a půl metru, do šířky a hloubky asi metr, a za ní byly vidět točící se dva velké kotouče půlpalcové magnetické pásky. Magnetický pásek byl samozřejmě z NDR "ORWO" . Pásek z jednoho kotouče na druhý přejížděl přes devítistopou mosaznou magnetickou hlavu dvěma asi metrovýma osvětlenýma kanálama s podtlakem.Uvnitř kanálů byla na stěnách řada fotoodporů, které hlídaly polohu pásky, a dávaly signály RYCHLE-POMALU-STOP motorům.
Tato hlava byla hlavním důvodem k objednávání desítek litrů pitného lihu na její údajné mytí, neboť to bylo striktně uvedeno v sovětském manuálu. Samozřejmě že hlavy by se mohly daleko lépe mýt třeba daleko levnějším metylalkoholem, ale jen při zmínce o tom každý kolem sovětských počítačů valil oči jak tenisáky, a vedl podezřelé poznámky, jak mne jednou někdo najde mrtvého zašroubovaného pod zdviženou podlahou sálu mezi počítačovými kabely.
Jednou když se na školení zase pařilo, odešli jsme s jedním starším mechanikem který už na tom dělal asi dva roky, na jeho pracoviště, které bylo dvě ulice vedle od školicího centra, protože mi chtěl ukázat, jak u nich jednou před časem při noční havaroval jeden magnetický disk, a znenadání se za strašlivé rány rozletěl po sále. Ukazoval mi i magnetické pásky, a tak jsem se zase mohl chvíli zahrabat mezi to, co bude za chvíli tvořit můj denní i noční chlebíček. Pásky byly narvány výhradně sovětskými integrovanými obvody na mnoha deskách, ale nejstrašidelnější se mi zdály obrovské desky s motorovými budiči osypané desítkami sovětských tranzistorů.
Kolega mi ukazoval, jak si prej počínají, když odejde nedostatkový sovětský výkonový tranzistor, který neměl na světě svůj ekvivalent, takže nešel ničím jiným nahradit: Přinesl vadnou desku, upnul ji do svěráku, vzal pilku na železo, a odřízl nahoře z tranzistoru klobouk.
Objevil se čip velký asi jako desetník, z něhož vedly dva tlusté dráty na vývody. Na jedné straně čipu pod drátem byla malá černá tečka. Kolega s naprostou samozřejmostí, která mne děsila, vzal ocelovou rýsovací jehlu, a tečku dosti drsně vyškrábal. Pak desku bez klobouku vzal, a vložil ji do konektoru, a pustil test. Páska bezchybně chodila. Kolega zas desku vyhodil z konektorů, vzal stříbrný vršek odříznutého klobouku, nasadil ho na tranzistor, a připájel ho zboku cínem pistolovou páječkou. Všiml jsem si, že vedle na desce je už další takto ošetřený tranzistor.
Když to budeš dělat, nezapomeň z toho tranzistoru zachránit tu silikagelovou kuličku, a pak ji tam zase do toho tranzistoru dej, samozřejmě pokud budeš chtít, aby to pořád chodilo. Já jsem ji tam nedal proto, že čip za dva měsíce navlhne, vyhoří na druhý straně, a já budu mít v deníku další závady.
Nemohl jsem rozdýchat kuličky silikagelu v tranzistorech, protože jsem si již jednou u AP3 na škole ve zdroji také všiml, že výkonový tranzistor chrastí, a považoval jsem to za závadu, a vyměnil ho. Mechanik mne zavedl do skladu náhradních dílů,a zachrastil mi ještě u ucha dalšími sovětskými výkonovými tranzistory.
Domů jsem si odnesl na výzkum asi pět kotoučů magnetických ploten . Byly to půlmetrové duralové kotouče na obou stranách pokryté hnědou magnetickou vrstvou. Když jsme se vrátili zpět na školení sebrali mi kolegové všechny z tašky, a nasadili si je vnitřními dírami na hlavy jako klobouky. Náš přednášející když přišel, tak se nejprve nevěřícně rozhlédl, a pak požádal taky o jeden kotouč, nasadil si ho na hlavu, a s ním nám přednášel. Říkal, že se nechce lišit od kolektivu, a koneckonců je to magnetické médium také, takže to na školené patří.
Když jsem přišel domů na privát, zkoumal jsem magnetickou vrstvu, která byla místy pokryta jemnými drážkami. Pak jsem odešel do Brna do bazaru, a koupil tam za pětku feritové jádro, doma to rozdrtil na kachlíkách v koupelně skleničkou, přidal trochu do piva, a naill na magnetickou plotnu. Asi za pět minut se ukázaly obrysy datových sektorů. Samozřejmě že sektory byly úplně jiné, než byly nakreslené v instruktážní příručce kancelářských strojů...
Druhý den jsem to přinesl jako zajímavost na školení. Instruktora jsem se zeptal, zdali by si bylo možné na něčem reálně prohlédnout magetický záznam. Vyprávěl, že je to možné nějakou prý špičkovou laserovou technologíí, kterou má DARPA v americe.
Vyndal jsem diskovou plotnu, nalil na ní odvčerejška zkyslé feritové pivo. Když vystoupily sektory, instruktor tomu nechtěl zprvu věřit. Když jsme zbylé pivo pak nalili na asi metr magnetické pásky, objevila se na ní data také, byla daleko řidší než na discích a protože byla psána paralelně vedle sebe i s paritní stopou, která byla viditelně oddělena, a já jsem lupou přečetl asi deset asci znaků, který daly jméno "KAMIL NOVY", prohlásil, že je to konec světa.
"Musíme donést nové pivo, abysme mohli vidět i další data",
pravil autoritativně hlavní opilec kurzu, a za chvíli se s kolegy vrátili z dolejšího bufetu s basou piva, a třema litrovkami , fernetu.
"Do fernetu ten prach sypat nebudeš, nebo mnou budeš i s tím svým datovým prachem okamžitě vyveden.".
Rozhodl pak autoritativně opět místní opilec, a podal mi jako prvnímu lahev piva a skleničku od hořčice poloplnou fernetu.
Díky značným zásobám alkoholu v místním bufetu se odborné školení pak za čtvrt hodiny jako obvykle postupně naprosto zvrhlo...
__________________
Jeden z podstatných praktických problémů mnohých někdy i špičkových odborných školení je, zvláště když se diskutuje s alkoholem, po skončení prestižních IT diskusí odklidit někam nenápadně místy při té prestižní diskusi odhozenou zbroj. Když jsme druhý den přišli s dunícími hlavami do učebny, zastihli jsme tam doběla rozzuřenou uklizečku, a abychom ji uklidnili, a deaktivovali její konfidnetské snahy, museli jsme obětovat zbytky kapesného, a v podstatě ji uplatit opět jednou basou dvanáctky, a dvoulitrovkou ferneta, takže byly současně zabity dvě mouchy jednou ranou: Pdhozená zbroj ze včerejška byla tiše a nenápadně odstraněna, a my mohli při odborném výkladu dostatečně do oběda vystřízlivět, abychom zítra mohli bez nějakých větších opileckých scén převzít další certifikáty z kurzu.
Jsme jako americká CIA,
pravil místní opilec, když uklízečka s rachotícím kbelíkem s hadry již uklidněna odešla,
Lovíme hady cizíma rukama.......
___________________
Abych se zase nechlubil, že jsem vymyslel něco novýho, tu indikaci magnetickýho záznamu jsem poprvé v životě viděl před několika lety, když jeden můj známý, dlouholetý pracovník servisu Hewlet Packard odcházel do důchodu, a volal mi, jestli bych nechtěl probrat jeho stůl v práci, že spousta věcí které chce vyhodit do popelnice, by se mi mohla hodit. Odvezl jsem si toho krabici. V ní byla mimo jiné šikovná věcička vypadající jako knoflík s průhledným víčkem. Když se to přiložilo na magnetickou pásku na stranu záznamu, ukazovalo to zmagnetované plochy. Známý se mi již tehdy s bontonem smál:
Ono to třeba ukáže zmagnetovanej šroubovák, polaritu relé, směr proudu ve vodiči, pokud s tím teče víc než tak ampér, nebo tak maximálně datový stopy na magnetickým bubnu, ale číst s tím data na páskách, to je sci-fi, a nebo spíš nešťastný výmysl....
/ tak jsem to musel nahradit pivem.../
______________
Domů jsme zpátky do Prahy jeli s Exotem. Cestou nám vyprávěl svůj zatím nejexkluzivnější zážitek na nějakém privátu:
Zrovna jsem s ní byl v nejlepším, když ti ze skříně vylez nahej chlap, a než jsem stačil vykřiknout, skočil mi obkrčmo na záda, vrazil mi ho tam zezadu až po vejce, a několika rutiníma přírazama se do mně udělal. Já sem nemoh nic dělat, a zarazil jsem se zase do tý baby, ta se udělala, a postříkala mi břicho. Když jsme se rozpojili, myslel jsem že majstršuk skončil, ale přestav si, neskončil, ze skříně vedle vylezla další nahá baba, skočily s tou první na sebe, a začal bezohlednej mač....
Dívali jsme se s tím chlapem na to asi hodinu jako blázni....
Projevil jsem se jako školní šprt, a zeptal se ho:
To sem jen zvědavej, kdo ti bude opravovat v práci ty disky a pásky, jak si na nich byl za ty dvě školení tak třikrát na každým........
On suvereně s úsměvem odvětil:
Vendo, já budu jako vedoucí střediska ty servisáky jen kočírovat, a když něco nepude, tak tě zavolám, a když to opravíš, tak dostaneš jejich prémie. Ale zatím pro mne nejcennější informaci, kteru jsi mi zadara předal, byla, jak naprostej slušňák jako ty z metru zvenčí a bez ochutnání pozná, že mi někdo nachcal do šampaňskýho...
Musel jsem se tehdy tiše zasmát taky...
__________________________________
|
000006667
