|
Díl 17
Odpoledne, když skončilo školení, tak jsem se s několika kolegy odebral k zábavě, která se zde v posledních dnech začala těšit velké oblibě. Stoupli jsme si k pultu v místním obchoďáku, a sledovali časté reklamace elektrických a jiných spotřebičů, které tam přinášeli naši kolegové, a nebo i místní obyvatelé. Když jste si koupil třeba dosti cenově atraktivní malou barevnou televizi, chodily tak vždy dvě ze tří. Ta poslední pak buď s atraktivním výbuchem shořela buď již přímo na pultě,a nebo až po několika dnech v hotelu. Stejně tak hořely levné vysavače, roboty, vrtačky a podobně. Test v hotelu byl pak docela přesvědčivý, protože tam kolísalo napětí v síti od 180 do 250 voltů.
Prodavačka vždy přinesla naprosto ochotně pro jistotu dva nebo tři kusy, a dala zákazníkovi vybrat. Obával jsem se, že vrácených vadných výrobků musel mít ten obchoďák vzadu vagon. Asi po hodině zábavy se za námi objevil jeden z lektorů kurzu, a pozval nás k sobě domů do panelového sídliště na kvas.
______________
Kvas jsem si dal jednou na ulici za pět kopějek z cisterny. Byla to mléčná kapalina kyselé, docela příjemné chuti, jenže asi za čtvrt hodiny již bylo ze sílícího kručení v žaludku zřejmé, že to přinese i nějaké problémy. Protože jsem byl poměrně daleko hotelu, odvážně jsem zamířil na místní veřejné WC. Ocitl jsem se v dlouhé betonové chodbě ve frontě lidí, kteří přišli za stejným účelem. Zepředu vycházel solidní stájový puch. Po asi deseti minutách jsem se ocitl ve dveřích obrovské dlouhé místnosti, s otřískanými kachlíky na stěně, a dvěma obrovskýma oslepujícíma na drátech visícíma žárovkama na stropě. Z obou stran proti sobě byly na zemi značně znečištěné tzv. " tatarské záchody", a na každém porcelánu stál nad dírou jeden člověk se spuštěnýma kalhotama. Někteří vedle sebe vedli spolu různé rozmluvy.
Psychicky jsem zkolaboval, a vyběhl za překvapených či pobavených pohledů ostatních ven, a dostal přitom do čela ještě obrovskou černou bzučící mouchou, vypadající jak mechanická hračka. Když jsem doběhl do hotelu, kručení v břiše naštěstí překvapivě znenadání ustalo.....
_____________
Protože jsem nechtěl zbytečně příhodu opakovat, a byl jedním z mála přítomných solventní, koupil jsem cestou s kolegy do paneláků ještě v kšeftě litr vodky, a pytlík rajčat. Lektor mi strašně děkoval.
Kazaňské paneláky vypadaly tehdy zdáli jako moderní obytná čtvrť, neco jako třeba na dnešním Pražském Jižním městě, jen byly podstatně vyšší, snad osumnáct až dvacet pater. Okolo nich bylo asi dva metry sněhu. Když jsme se prodrali zpola zavátými dveřmi, z úžasem jsme viděli, že uvnitř je to, i když plně obydlené, dosud prakticky jen rozestavěné, a místy v patrech i chybí schody. Začali jsme odvážně šplhat po stavebních polotovarech a místy ve výšce položených prkených lávkách, a potkali mladou maminku s kočárkem a dítětem uvnitř, která s ním suvereně zdolávala v asi osmém patře metrovou propast mezi prefabrikáty. Lektor díru prostě suvereně přeskočil, a nám protože se nám klepala kolena nad tou hloubkou, přes to hodil tři vedle stojící prkna.
Pak jsme se ocitli v poměrně standartně zařízeném sektorovém bytě, ústřední topení, televize, koberce, skříně, na stěnách obrázky, a kolega nás hned vedl do koupelny, kde měl asi deset desetilitrových lahví svého kvasu. Poslechli jsme si technologickou přednášku o výrobě, a začali koštovat. Bylo to daleko lepší než z té cisterny na ulici, připíjeli jsme k tomu vodku, a jedli rajčata. Lektor pak vytáhl ještě jednu láhev vodky, nějaký špek, a za dvě hodiny jsme byli jako dogy. Vodka s kvasem je značně narkotická.
Cesta dolů z osmého patra mi připadala jako expedice po visacích mostech z lián v pralese z dobrodružných filmů, a skončila naštěstí bez zranění. Lektor byl ze setkání nadšen, a pozval nás dole na firemní večírek který se prý bude konat zítra ve firmě na výrobu počítačů.
Když jsem přišel /pokud se mému pohybu do stran a částečně i vpřed dalo říkat "přišel"/ do hotelového pokoje, s překvapením jsem zjistil, že mám již třetí den stále čerstvé nažehlené prostěradlo. Moje přítulná pokojská se dojemně snažila. Svalil jsem se do postele, a okamžitě tvrdě usnul zdravým spánkem v podstatě mrtvých.......
Druhý den na školení probíhaly předběžné přpravy na následující čtrnáctidenní výrobní praxi v místní továrně. Lektor nám vyprávěl různé odstrašující příhody, které se již na praxi staly, mezi jiným jak asi před rokem zlikvidovali při pokusu o rozjezd motorgenerátoru v nouzovém režimu dva bloky počítače, protože nějaký bulharský inženýr prý signalizoval obsluze přes halu zakýváním, že je všechno v pořádku, ale myslel tím, že všechno v pořádku není. Nato vstal jeden z bulharských inženýrů, a rozhořčeně všem řakl, že u nich v Bulharsku se zakýváním hlavy shora dolů značí, že jako ne, a zavrtěním hlavy ze strany na stranu, že jako "ano".Maďarská překladatelka vše tlumočila neprodleně do maďarštiny, následkem čehož nato maďar sedící za ním, skoro ztratil vědomí, vyprskl plná ústa své kukuřice na skripta se schématy, a se smíchem se zhroutil pod lavici. Lektor pak fakticky poznamenal:
A je to tady, vidíte, že jsem si nevymýšlel.
Maďarská jak obrázek namalovaná překladatelka pak smetala kukuřici z knih, vrhala na lektora ohnivé pohledy, a se zvonivýcnm smíchem svého zkolabovaného kolegu rusky omlouvala.
Večer jsme v pěti odjeli na inzerovaný večírek se zaměstnanci továrny. Na pracovišti se ten den objevily i dva desetilitrové železné vojenské kanistry výborné vodky, a za hodinu byly již poloprázdné. Nakonec se situace mírně zvrtla, a pamatuji si jen, že jsem skončil v nějkém taxíku, a jeli jsme někam ve vánici. Najednou se mi udělalo špatně, a ozdobil jsem taxikáři mírně podlážku. Ten zcela zdvořile zastavil, jakoby to bylo naprosto standartní, vyhodil podlážku do sněhu, několikrát jí tam udeřil o sníh, a jel s naprostým klidem dál. Strašně jsem se mu omlouval, a když jsme vystupovali u hotelu, dal jsem mu dvacetirublovku. Uklonil se mi, sebral mou tašku, a chtěl mi ji donést na hotel. Prodírali jsme se hlubokým sněhem, když tu náhle něco dopadlo do sněhu nedaleko nás. Taxikář odhodil tašku, srazil mne k zemi a lehl si přes mně. Za vteřinu se ozvala tlumená detonace, okolo vás zasvištěly střepiny, a od hotelu se ozvalo zařinčení skla.
Taxikář pak s naprostým klidem pravil, zatímco se přes nás sunul řídký oblak zcela speciálně po TNT zapáchajícího kouře, že se někdo konečně nasral, a utišil ty zatracený opilce, co pořád v noci řvou na nádvoří, lidi nemůžou spát a řekl mi, že ještě chvíli počkáme, "kdyby prej hodil další....".
Příhoda mne naprosto vystřízlivěla. Asi po čtvrt hodině se dostavile místní milice, ale z opatrnosti jen asi z padesáti metrů skoro hodinu sledovala situaci z auta, a pak tiše a
nenápadně zase odjeli. Do hotelu jsem se dostal asi za hodinu bez dalších nesnází. Na lavici v recepci již ležel jeden můj kolega bledý jako mrtvola, který dorazil zřejmě přede mnou a vedle něj seděl TETRÁk s kastrolem rejže, a krmil ho zase lžící...
_______________________________________________
|
000005034